Jelikož nejde upravit profil, nemůžu to aktualizovat...
BLOG V REKONSTRUKCI - ČLÁNKY, INFORMACE, RUBRIKY, OBRÁZKY...
Mám v plánu totálně překopat design a články, menu...blog čekají velké změny! :)
PŘIDÁVÁM OBRÁZKY, UPRAVUJI ČLÁNKY...


Dobrodružství v Mexiku

12. ledna 2012 v 18:38 | tombraider.ng |  Různé...blbosti
Tady je povídka na téma dobrodružství..vyhrála jsem..jupí!!!! Více info na blogu www.tombraiderreborn.blog.cz


Dobrodružství v Mexiku

Byl krásný den, nějakého měsíce v nějakém roce. Tou dobou bylo venku celkem teplo a lehce vál vítr. Lara Croft, v té době teprve čtrnáctiletá pořád toužila jet do různých zemí a míst. Otec byl však neznámo kde a matka s ním. Doma byl jen Winston, který na Laru v té době dohlížel a její dva kamarádi - PC expert Zip a milovník historie, Alister.

Ten den Laru napadla jedna myšlenka, kterou po rychlém přemýšlení zase zamítla. Napadlo ji utéct na nějaký čas do Mexika. Utekl den a Lara chtěla usnout, ale nemohla. Touha dostat se do Mexika se jí zmocnila. Vstala a šla potichu vzbudit spícího Alistera a Zipa. "Vím, že je to šílené, ale chci, abyste věděli, že jedu do Mexika. Vezme mě tam Terry, říkal, že kdykoli budu chtít odvést, je tu pro mě. Už jsem se s ním bavila a souhlasil." řekla Lara. Alister a Zip na ni jen nevěřícně koukali. To, že Terry měl námitky, týkající se útěku z domova jim samozřejmě neřekla. Terry nakonec ale svolil, když mu Lara řekla, že se ten den ještě vrátí. "A co my? Co Winston, myslíš si jako že tě pustí? Na to rychle zapomeň, je to nebezpečné. A kdyby se o tom dozvěděli tví rodiče, to by teprve byl průšvih." odpověděl Zip a Alister jen přikyvoval. Winston nevědomky, co se doma v noci právě děje spokojeně spal. Lara oběma vysvětlovala, že by se ještě ten den vrátila a že se jí s přítomností Terryho nemůže nic stát. "Tak dobře..co máme udělat?" ptal se Alister. "Winstonovi nic neříkejte..něco si vymyslete, na to jste dobří. A ty Zipe, ty mi dej komunikátor (nevím přesně jak se to jmenuje..asi headset..fakt nevím) a budeme v kontaktu." řekla Lara. Zip i Alister přikývl a plácli, že všechno dobře dopadne. Lara, když uslyšela, že někdo jde, radši rychle utekla do svého pokoje a Zip s Alisterem rychle zalezli do postele. Byl to Winston na své pravidelné půlnoční obchůzce po domě.

Ještě před svítáním Laru čekal Terry s autem. U něj v hangáru měl vrtulník, se kterým měli letět. V pořádku odletěli do Mexika, kde přistáli v Lařiném vysněném Cooper kaňonu. "Tak jsme tady! Jak se ti tu líbí?" ptal se Terry. Lara mlčky ukázala jen palec nahoru. Ze samého úžasu majestátního kaňonu nemohla ani mluvit. Terry přistál a Lara se šla zatím podívat blíž ke srázu. Její výlet se rázem však stal bojem o život. Kus půdy se sesunul a Lara padala volným pádem do vody pod ní. Bylo to přibližně šest metrů volného, nekontrolovatelného pádu do hlubin. "To snad ne!" vykřikl Terry. "To není možné! Laro! Laro jsi v pořádku?" křičel. Nikdo mu však neodpovídal. Chtěl pro ni sletět vrtulníkem, ale nemohl. Bylo to pro něj moc úzké. Nevěděl, co má dělat. Letěl domů, aby přivolal pomoc.

Mezitím Lara byla už z vody venku a přežila naštěstí bez zranění."Skvělé. Tak teď už tu chybí jen divoká zvěř." mumlala si jen tak pro sebe. "Tak fajn..co teď? Jsem z rodu Croftů, tohle musím přežít." ujišťovala se. Pokoušela se nějak vylézt po strmých skalách, ale marně. Nezbývalo jí nic, než jít dál. Cestou si roztrhla kalhoty, takže vyhledala Agáve, které naštěstí rostly všude kolem. Nakousla špičku středového trnu a tahala vlákna. Vznikla jí tak jehla a nit, kterou si díru zašila. Nevypadalo to nějak krásně, ale svou úlohu to splnilo skvěle. Pokračovala dál v cestě. Věděla, že na úpatí sopečných útesů bývají často jeskyně, takže nějakou našla, aby se mohla uložit ke spánku. Neměla co jíst a pití měla sotva na tři dny. Doufala, že do té doby ji najdou. Na jídlo si vzala kolemjdoucího štíra. Usekla jedový bodec a chroupala ho. "Nežiješ naplno, pokud nežiješ trochu nebezpečně, ne? A štír je dobrým zdrojem proteinů..." řekla si.

Chtěla mít oheň, ale sirky se jí při pádu namočily a byly stále mokré. Ještě než začala hledat dřevo, natáhla před sebe roztaženou ruku a nasměrovala ji tak, aby palec byl pod sluncem a počítala prsty až došel malíček k obzoru. "Každý prst je 15 min, takže mi do západu slunce zbývá…ještě asi 6 hodin." řekla. To bylo dost času, aby si na noc vyhledala vhodnou potravu a dřevo na oheň. Uběhla asi hodina a dřeva měla dost na to, aby jí vystačilo na celou noc. Čím je ale zapálit? Vyrobila si z kousků suchého dřeva ohňovou pilu, podle návodu, který před dnem četla ještě doma. Po čtvrt hodině se jí konečně podařilo vyrobit jiskru, kterou zapálila již připravené dřevo. "Jo! Oheň hoří!" radovala se.

Teď si ovšem musela najít ještě jídlo. Z vyčerpávající práce, která zahrnovala nošení dřeva a rozdělávání ohně měla hlad i žízeň. Vodou se snažila šetřit a jídlo šla hledat. Dvě hodiny uteklo, než narazila na první živou věc. Byl to had. Podle vzhledu usoudila, že je to ploskolebec, který je prudce jedovatý. Její hlad ale Laru přinutil k tomu, aby hadovi dala pěknou ránu klackem do hlavy. Bylo jasné, že je mrtvý. Cestou zpět si všimla ještě páru ještěrek, které si chytila na snídani. Trvalo jí tři čtvrtě hodiny, než se vrátila ke své jeskyni. Do západu slunce měla asi necelé dvě. Hada svlékla z kůže, uřízla mu hlavu nožem, který ji jednou přivezl otec z výpravy z Ekvádoru. Hada nabodla na klacek a těšila se, jaká dobrá večeře na ni čeká v pustém Cooper kaňonu.

Dívala se z jeskyně na západ slunce a přitom večeřela, své první jídlo, které si sama ulovila. Nastala tma a bylo slyšet jen praskání ohně a zvuky něčích kroků. Po nesnadném dni Lara rychle usnula. Ani nepomyslela na to, zda ji v noci nepřekvapí nějaký živočich, či jestli ji nebodne štír. Naštěstí bylo vše v pořádku. Lara ráno vstala a čekalo jí velmi milé překvapení. Ani nevěděla jak a ocitla se již v letoucím vrtulníku. "Jak…jakto, že jsem tu?" řekla vyděšená Lara. "Ty nevíš? Měla si Zipův komunikátor se zabudovaným čipem. To aby Zip věděl, kde jsi. Ale komunikátor se automaticky vypnul při kontaktu s vodou a jen čip byl spuštěný. Podle toho jsem tě našel. Ty kroky těsně před tím, než jsi usnula, to jsem byl já. Ani o tom nevíš, spala jsi tvrdě jako medvěd." vysvětlil Laře Terry. Když se Lara zeptala na Winstona, Terry odpověděl, že o ničem stále neví, že mu řekli, že jsi u mě přes noc a hrajeme spolu Need for Speed. "Chtěl ke mně přijet, ale odradilo ho to hned po tom, co jsem mu řekl, že bude hrát s námi." dodal.

Vrátili se domů a nikdo nic nepoznal. Otec se ten den večer vrátil i s matkou domů a ptali se, od čeho má Lara tak divně zašité kalhoty. Ona jen pohotově odpověděla, že Terryho kamarád přišel a dal mu Agáve a že před hraním Need for Speedu ji Terry ukazoval, jak se dá zašít díra, když máte po ruce jen Agáve. Laře bylo jasné, že pravda stejně jednou vyjde najevo, protože ona prostě nemůže lhát a ani nechce, takže večer řekla celou pravdu rodičům i Winstonovi a všichni se omluvili. Všechno vysvětlila, i to, proč o tom nikomu nechtěla říct. Rodiče Laru objali a byli šťastní, že je živá a je v pořádku. Lara už nikdy neutekla z domu. Vždy se ptala a dávala o sobě vědět. Vše dobře dopadlo a všichni měli po přiznání dobré svědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka?

Jo
Trochu
Moc ne
Vůbec

Komentáře

1 larangcroft larangcroft | E-mail | Web | 12. ledna 2012 v 18:49 | Reagovat

[Smazaný komentář] nepiš tu pořád..piš to někomu jinému!! :-!

2 Sosíík Sosíík | 13. ledna 2012 v 6:21 | Reagovat

[1]: Vůbec nechápu, proč tady na našem blogu otravujou!! Je to už dost ohraný!! Ale ta ''SMUTNA!! tu není jedina, na mem blogu řádí i ''VESTEC''. Nejspíš je nahláásíím!!! 8-O

3 larangcroft larangcroft | E-mail | Web | 13. ledna 2012 v 12:41 | Reagovat

[2]: Já už jsem jim psala na blog..prý o tomhle problému už ví..tak uvidíme co s tím udělají.. :-?

4 larangcroft larangcroft | Web | 13. ledna 2012 v 15:18 | Reagovat

Už jsem ho zablokovala, takže na můj blog by psát neměl..můžeš to zkusit i ty..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama